Adriana Šefčíková: Baletíme, uvidíme, s Terezkou si zacvičíme
24. 05. 2013Těžké stroje, upocené osazenstvo posilovny a neschopnost dokopat se k tomu, abyste vydrželi alespoň několik minut na rotopedu? Zapomeňte na pasivní a nudné posilování. Pojďte se vydat po stopách příběhu cvičení z kategorie Body and Mind. Žádná závaží ani činky. Postačí vám tíha vlastního těla, oblíbená písnička a dobrá nálada. Neotřelé pohyby si vás ihned získají a již nepustí ze svého sevření. Jste připraveni? Jarní víkend s Terkou začíná.
!!! Krásné video z víkendu s Terezkou Semrádovou si můžete pustit zde
Vítejte v obci Letkov
Vítejte v obci Letkov. Bílá značka indikující místo, jež bylo naším cílem, jakoby na nás mávala. Nově omítnutá budova zdánlivě lákala do svých útrob. Sportpenzion Pohoda, na nějž se upíraly naše zvědavé zraky, vyzařoval jistou energičnost. Tenisové kurty, umělý trávník, ale i písek od Máchova jezera určený k beach volejbalu, snad pro svou upravenost, dokázal přimět i ty nejlínější z nás k fyzické aktivitě. Při výstupu z auta mě ovanul svěží vzduch. Takový abyste v Praze pohledali, pomyslela jsem si. Sluníčko vysoko nad námi mne lechtalo svými zářivými paprsky a promítalo svůj noblesní obraz do hladiny rybníka ležícího několik metrů od zadního vchodu penzionu. Obestřen zeleným kobercem čerstvě posečené trávy, se jevil jako ideální místo na procházky za vlahého večera, či tréninkový okruh pro běžecké nadšence. Vzdálená tabule s velikým nápisem ZÁKAZ RYBOLOVU, vedle níž vesele sedí otec se synem, máchajíce pruty v průhledné vodě. Nedočkavě vcházím hlavním vchodem do prosvětlené haly, vyleštěné schodiště vypadá tak neposkvrněně, že mám strach, že by ho zašpinil i můj nejčistější pár bot. Rozhlížím se na všechny strany, z kuchyně se ke mně line vůně pozdního oběda, na opačné straně je vestavěna vitrína s rozličnými pomůckami na tenis, vedle níž se nachází vstup do posilovny. Další vchod skýtá útočiště milovníkům wellness, masáží, kosmetiky a vířivky. Neobratně se svým malým kufříkem vcházím do pokoje. „ Haló? Už jsi tady?“ Na posteli již vyčkává kamarádka, stále s mírně překvapeným a udiveným výrazem na tváři mne provází blýskající se koupelnou. Připadám si jako Alenka v říši divů, jež se na jeden kratičký víkend, vybrala do Krajiny zázraků. Tak tedy: „Vítejte v obci Letkov“ S blaženým úsměvem na rtech promluvím sama k sobě.
Bosu, aneb první vytrvalostní zkouška
Po kratičké přestávce nastává čas pustit se do strojení. Upnuté legíny, úzké tričko a běžecké adidasy. Kdyby záleželo na oblékání, vyhrála bych kterýkoli závod a překonala všechny překážky. Bohužel, tak tomu není, proto vrhnu poslední pohled do hlubin nemilosrdného zrcadla a s přítelkyní pádíme k zrcadlovému sálu, kde nás čeká první vytrvalostní zkouška, bosu. Cvičební pomůcky tvaru nafouknuté polokoule jsou již rovnoměrně rozprostřeny po celé ploše tanečního sálu. S úsměvem pozoruji všechny Terčiny svěřenkyně. Na malou chvíli si připadám jako v mateřské školce. Přestože se v jedné místnosti sešly různorodé věky i povahy, všichni jako jeden člověk opatrně šlapou na bosu a zkoušejí, jestli neprasknou, pokud se jich dotknou coby jen špičkou sportovní boty. „Nafouknutý míček, už jsme zažili horší věci“, povzbuzuji sebe i dámy kolem mne. Bohužel, z nenápadného přítele se brzy vyklube pěkný rošťák. Už po první písničce z nás kape slaná tekutina proudem a já se letmým pohledem ujišťuji, že nejsem jediné dřevo v místnosti. Pokud to smím vyslovit nahlas, tak nejsem. Nikdy jsem se nepovažovala za obzvlášť nadaného jedince ale dělat krok dopředu a dozadu v rytmu hudby mi nepřipadalo nijak složité, tedy, až do dnešního dne. Mé srdce bouřlivě pumpuje krev a já začínám zvažovat, jak dlouhou dobu tady asi jsme. Zdá se to být jako věčnost. Ba ne! Hodiny nesmlouvavě ukazují 18:15, to je jen čtvrt hodiny.
„Tak doufám, že jste zahřátí“ slyším jakoby z dálky. „Myslím, že bych teď mohla teplo přímo rozdávat.“ Svěřuji se slečně po mém boku, udýchaně přikyvuje. „Přejdeme tedy k posilování.“ Nejsem si vědoma proč nebo z jakého důvodu, ale všichni jakoby se nenadále uvolnili. Pomyšlení na to, že si za chvilku budou moci sednout na ten měkký míček, všechny těší. Očividně ještě nikdy necvičili s Terkou. Tady se energií neplýtvá, i ten nejdrobnější pohyb vás bude, milé dámy, brzo mrzet.
Vyprahlá, vysílená, ale naprosto šťastná se ubírám do pokoje, zdá se mi nemožné, že bych byla schopná dnes vstát z té měkoučké postele. Bořím se do matrace, jako bych padala do hluboké vody a ještě hlubšího spánku, svaly se uvolňují a když usínám, v hlavě mi dokolečka zní písnička z dnešního tréninku.“ I just wanna feel this moment.“ (Chci si jen užít tento okamžik)
Port de bras. Každý se může stát labutí.
„ Dělat klasický tanec, to je jako být matkou; jestliže jsi to nikdy nedělal, neumíš si představit, jak těžké to je.“ (Hariett Cavalli)
Sluníčko natahuje své první rozehřáté paprsky k našim oknům. Andrea Bocelli zpívá své rozeznělé tony, ozývající se z mého mobilu. Ta písnička mi ihned po otevření očí připomíná, že za 30 minut nás čeká hodina port de bras.. Energicky vyskakuji z postele. Chyba! Včerejší poskakování i posilování mi odrovnalo nohy, které nyní odmítají sejít schody nebo sednout si.
Port de bras připomíná balet. Podle mnohých zúčastněných, vyvolává jisté pocity ženské ladnosti, elegance. „Líbí se mi na tom ta návaznost, krása v jednoduchosti pohybů“ svěřuje se mi studentka VŠE, jež přišla na víkend s cílem odpočinout si před zkouškovým obdobím. Stačí se naučit základním krokům, následně je až neuvěřitelně snadné se hudbě poddat, nechat se jí vést, tanec doslova cítit, prožívat, odpoutat se od skutečnosti. Mnohé z nás se poměrně často nachytají až u improvizace, přesto si nejsem jistá, zda cíleně. Pozoruji všechny tanečnice, chvílemi připomínáme drobná mláďátka, která občas ve své nemohoucnosti zhypnotizovaně následují pohyby té nejladnější labutě, Terezy. Ano, všechny jsme hltaly její taneční kroky a žasly, připadaly si jako káčátka, jež prozatím nedosáhla vrcholu, ale ze všech sil kopírují svůj veliký vzor. Grand plié, relevé, passé, arabeska, atituda. „Lokty nahoru!“ „Kolena od sebe!“ „Níž!“ „Narovnat se!“ „Vytáhnout krk!“
Pilates
Venku se ochladilo. Vítr si pohrává s mými vlasy a já cítím, že přichází chlad. Jakoby nám počasí dávalo možnost se na celý den zavřít na pokoji a spát, za což jsem mu samozřejmě na jednu stranu vděčná, na tu druhou bych ráda vyrazila na vzduch. Nicméně čas plyne jako voda a před námi je další hodina, tentokrát je nám dáno za úkol vypořádat se s pilates. Všichni vypadají docela klidně, když si přes bok leháme na karimatku. Bohužel, nebo snad naštěstí u tohoto cvičení nás nečekají žádné sedy lehy, u nichž by člověk podváděl, nebo si ničil záda. I ty nejmenší pohyby se počítají, pokud jsou provedeny správně. A jak Terka pokaždé říká: „Vždy je podezřelý ten, komu to jde až moc dobře.“ V tomto případě stačí mnohdy posunout tělo dopředu, narovnat se, více se vytočit nebo držet nohy na zemi a uvidíte, že začnete pociťovat ty správné svaly spojené s přívalovou vlnou štěstí. Protože:
„Cvičení je jako manželství, nemůžete v něm podvádět a předpokládat, že bude fungovat.“ ( Cassey Ho trenérka pilates)
Napsala: Adriana Šefčíková
